Ve čtvrtek 24. 4. 2024 zveřejnila Sportovně technická komise OFS Klatovy své rozhodnutí, ve kterém na základě podaného protestu ze strany FK Svéradice rozhodla o nařízení opakování utkání mezi TJ Sokol Mochtín „B“ a FK Svéradice „B“, které bylo dne 13. 4. 2024 za stavu 5:0 ve 26. minutě předčasně ukončeno a zůstalo tak nedohráno.

TJ Sokol Mochtín sice toto rozhodnutí řídícího orgánu soutěže respektuje, nicméně výslovně s ním nesouhlasí a nedokáže se s ním, zejména po morální stránce, absolutně ztotožnit, neboť jde naprosto proti duchu fair play, fotbalu jako takovému a zejména proti základům slušného chování a respektu vůči všem zúčastněným.

Pro naše fotbalové fanoušky a celou fotbalovou veřejnost přinášíme následující vyjádření k dané události, neboť cítíme potřebu reagovat zejména na zcela lživé argumenty (v daném případě si je takto dovolíme označit i s vědomím, že pravda bývá často subjektivní) uvedené v protestu ze strany FK Svéradice a dále také na formu jakou k rozhodnutí přistoupil řídící orgán soutěže.

Průběh utkání nejstručněji vystihuje zpráva hlavního rozhodčího utkání:

„V 10 minutě prvního poločasu jsem odpískal faul na domácího hráče na půlicí čáře, domácí ihned rozehráli a vstřelili branku, poté ke mně přiběhl HR č.4. Makrlík Luboš (78121302) a řekl mi " děláš jsi z mě prdel? už se na to vyser, dal jsem mu ČK, poté mi řekl že jsem vymrdanec. Ve 25 minutě domácí dali branku, hosté přestali hrát, dožadovali se ofsajdu, branku jsem uznal. Přiběhl ke mně HR č.5. Pánek Dominik (0701501) začal řvát na AR2, že to byl ofsajd, zavolal jsem si ho k sobě ať přestane řvát, na to mi odpověděl že jsme " všichni vymrdanci, dal jsem mu červenou kartu. Poté zamnou přišel hostující kapitán č.8.Baudyš Michal (78121436) a řekl mi, že to nemá cenu dohrávat. Zápas jsem ukončil ve 26 minutě.“

Pro dokreslení průběhu zápasu a ukázku, že hostující hráči již od příjezdu do Mochtína dělali z daného utkání naprostou frašku, nemající nic společného se snahou důstojně a v duchu fair play odehrát toto utkání, doplňujeme na ukázku to, co museli shlédnout a strávit všichni aktéři tohoto utkání, namátkou např. následující: K danému utkání se dostavilo a nastoupilo pouze 8 hráčů FK Svéradice B (cca v 10. minutě je doplnil devátý hráč), kteří již před zápasem přemlouvali domácí k tomu, aby také nastoupil v 8 hráčích nebo rozhodčího utkání, aby zápas zkrátil na 2 x 30 minut. Poté co se svými stupidními požadavky neuspěli, nechávali se slyšet, že si nechají dát červené karty anebo nasimulují zranění tak, aby nemuseli jejich slovy "ze sebe na hřišti dělat kokoty". Relativně slušné chování na hrací ploše vydrželo hostujícím hráčům pouze do 10. minuty utkání, kdy naše mužstvo vstřelilo branku na 2:0, ihned poté začali hostující hráči vulgárně útočit na hlavního rozhodčího, přičemž výsledkem byla první červená karta. Absolutní nezájem o důstojné odehrání utkání navíc ukazovali hostující hráči tím způsoben, že jakýkoliv míč z jejich kopaček pouze letěl co nejdelším odkopem do autu nebo na soupeřovu polovinu, přičemž hostující hráči zůstali stát zcela bez zájmu o hru. Kdykoliv měli rozehrávat nebo vhazovat aut, tak toto odmítali učinit, zdržovali, co nejvíce to šlo. Absolutním vrcholem byla 25. minuta a vstřelená pátá branka našeho celku. Po tomto obdrženém gólu hostující hráči již absolutně neunesli vývoj utkání a rozhodování rozhodčích a vulgaritami zasypali jak asistenta rozhodčího AR2, tak hlavně hlavního rozhodčího tohoto zápasu, ke kterému následně před rozehráním po 5. brance přistoupil hostující kapitán a pronesl, že jeho mužstvo již nebude pokračovat v tomto zápase a hostující hráči začali se slovy „konečně to máme za sebou“ opouštět hřiště, načež hlavní rozhodčí zápas ukončil. Následně vedoucí mužstva FK Svéradice B bez jakýchkoliv námitek podepsal zápis o utkání a hostující hráči bez protestů či větších vulgárních projevů opustili sportovní areál v Mochtíně.

To, co předvedli hráči Svéradic v daném zápase, v podstatě snad nikdo ze zúčastněných dosud ve fotbale nezažil, bylo to naprosto odporné a nedůstojné. Slušný člověk by si v této době myslel, že inteligentní lidé se sebereflexí a morálním kreditem se budou, po opadnutí případných prvotních emocí, při nejmenším za své chování stydět a budou chtít na předvedený exces rychle zapomenout. Bohužel místo rázného odsouzení dané situace ze strany vedení FK Svéradice a distancování se od podobných projevů a zcela nedůstojného chování a reprezentace klubu, podal naopak místopředseda SK Svéradice pan Václav Dušek st. následující den protest proti danému utkání (jeho celé znění uvádíme níže) založený na zcela lživých a účelově zkreslených argumentech.

V kontextu celého průběhu utkání tak, jak jej bohužel museli shlédnout všichni jeho aktéři, včetně několika dětí v hledišti, jsou až úsměvná nebo spíše k pláči lživá a účelová konstatování pana Duška st. uváděné v protestu, že hráči Svéradic měli zájem utkání důstojně dohrát a že několik nepřesných rozhodnutí vneslo do jejich nepočetné sestavy nemálo nervozity. Každý si tak evidentně důstojné chování a projevy nervozity představujeme naprosto odlišně. Ve Svéradicích je zřejmě vulgární chování a výroky typu „vymrdanci“ naprosto běžnou součástí tamní kultury a zvyků. Dále pan Dušek st. opět naprosto lživě a účelově uvádí, že rozhodčí k překvapení většiny účastníků i přítomných diváků utkání ukončil, aniž by k tomu byl důvod a že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi zaviněním klubu a předčasně ukončeným utkáním. Můžeme s klidným svědomím konstatovat, že všichni přítomní slušní diváci a účastníci utkání naopak vůbec rozhodnutím hlavního rozhodčího o ukončení utkání překvapení nebyli, neboť všichni byli zcela jasně svědky neakceptovatelného a vulgárního chování a protestů hráčů FK Svéradice B vůči výrokům trojice rozhodčích korunované oznámením o nepokračování v zápase a opuštěním hřiště po páté obdržené brance. Zcela účelové, v kontextu dále níže uvedeného, se pak jeví další lživé vyjádření o pouhém dotazu kapitána FK Svéradice B, zda rozhodčí nechce tu frašku ukončit, mající za cíl navodit v protestu dojem, že rozhodčí ukončil utkání ze své vlastní vůle.

Naprosto nám uniká motiv podaného protestu a je smutné, že vedení SK Svéradice nemá dostatek sebereflexe, slušného chování a morálního kreditu, a i po takovémto nechutném excesu reprezentantů jejich oddílu se snaží hledat pochybení jinde než ve vlastních řadách, v daném případě u hlavního rozhodčího utkání. V civilizované společnosti má samozřejmě každý právo na svou obranu, v daném případě formou protestu. Nicméně jako TJ Sokol Mochtín se vyloženě stydíme za vedení SK Svéradice a formu jakou k dané záležitosti přistoupilo, nicméně to je ale věc svědomí a morálky zástupců tohoto oddílu.

Druhá rovina dané záležitosti je pohled čistě procesní a rozhodnutí řídícího orgánu soutěže o daném protestu.

Po informaci o vzneseném protestu jsme z počátku jako vedení TJ Sokol Mochtín byli naprosto klidní, co se výsledku tohoto protestu týče, neboť jsme byli, zejména v kontextu skutečných událostí na hrací ploše a v návaznosti na popis událostí v zápise o utkání, který byl mimochodem hlavním rozhodčím po tomto bezprecedentním chování ze strany hráčů FK Svéradice B telefonicky před podpisem vedoucích obou mužstev konzultován s místopředsedou komise rozhodčích OFS Klatovy, toho názoru, že došlo k naplnění bodu 5.18 písm. d) pravidel fotbalu: „Utkání nebude zahájeno nebo bude předčasně ukončeno, jestliže družstvo opustí hrací plochu jako projev nesouhlasu s rozhodováním rozhodčího“, a tak tedy bylo utkání ukončeno zcela v souladu s „fotbalovými zákony“.

Toto naše přesvědčení však vzalo rychlé za své po několika neformálních telefonických rozhovorech ze strany předsedy STK a našeho vedoucího mužstva, kdy jsme se snažili předsedovi STK popsat naše vidění dané situace, nicméně nám bylo v podstatě od prvopočátku sděleno, že řídící orgán soutěže je toho názoru, že protest FK Svéradice je zcela oprávněný a bude nařízeno opakované utkání, neboť tím, jak je ukončení utkání popsáno v zápise o utkání, nebyla porušena Pravidla fotbalu, konkrétně pravidla 5.18 nebo 5.19 či 5.20.

Nevíme, co si řídící orgán soutěže tedy představuje pod výše uvedeným pravidlem 5.18 písm. d), než to, čeho byli všichni svědky v inkriminovaném utkání, tedy že hráči jednoho celku udělají z utkání naprostou frašku, neustále vulgárně nadívají na adresu rozhodčích utkání, jsou jim uděleny dvě červené karty za použití urážlivých výroků vůči rozhodčím utkání, přičemž po udělení druhé červené karty pronese kapitán týmu směrem k hlavnímu rozhodčímu, že to nemá cenu dohrávat a hostující hráči začnou opouštět hrací plochu, načež rozhodčí utkání následně ukončí.

Tento náš argument a vidění dané situace, opřené o výše uvedené pravidlo fotbalu 5.18 písm. d), byl následně sdělen předsedou našeho fotbalového oddílu předsedovi STK s návrhem, aby byl daný případ řešen, s ohledem na lživé argumenty FK Svéradice uvedené v protestu, ústním jednáním za osobní účastni všech zúčastněných stran, tedy zástupců TJ Sokol Mochtín, FK Svéradice, rozhodčích utkání a řídícího orgán tak, aby byla provedena osobní konfrontace postojů a pohledů na věc od všech zúčastněných a zejména, aby byl zjištěn skutečný a pravdivý stav událostí a byly vyvráceny lživé argumenty FK Svéradice uvedené v protestu. Je pro nás naprosto nepochopitelné, proč ke svolání osobního projednání a předvolání všech zúčastněných osob nedošlo a jak je možné, že STK neshledala v daném případě porušení pravidel fotbalu ze strany FK Svéradice, zejména naplnění výše zmíněného pravidla 5.18 písm. d).

Můžeme připustit, že v zápise o utkání mohl být důvod a okolnosti ukončení utkání popsány více podrobně tak, aby nemohla vzniknout pochybnost, nicméně jak již bylo uvedeno, tento popis byl hlavním rozhodčím, právě vzhledem k bezprecedentnosti událostí na hrací ploše, konzultován s místopředsedou komise rozhodčích OFS Klatovy. Nikdo si snad nemůže myslet, že rozhodčí na úrovni III. třídy bude znát absolutně bezchybně veškeré procesní předpisy a obzvláště v takovýchto bezprecendentních případech. Jsme tedy toho názoru, že v kontextu dané situace měl řídící orgán v dané věci rozhodovat ve světle skutkové podstaty a reálných událostí na hrací ploše, a ne pouze na základě formálního popisu v zápise o utkání. Dále může být hlavnímu rozhodčímu vyčítáno určité pochybení, že utkání ukončil ihned po oznámení kapitána FK Svéradice B, že nehodlají pokračovat v zápase a nevyčkal tak např. „pár minut“, zda se na hrací plochu hostující hráči nevrátí, což ovšem z žádných procesních postupů nevyplývá a o což se ovšem hráči FK Svéradice B ani vůbec nesnažili a žádného pokračování utkání se nedomáhali jak hráči, tak ani vedoucí mužstva, který následně zcela bez připomínek podepsal zápis o utkání. Domnívá-li se i přesto řídící orgán soutěže, že rozhodčí utkání pochybil v tom smyslu, že nedostatečně formálně popsal (ovšem nutno opět poznamenat, že po konzultaci s místopředsedou komise rozhodčích OFS Klatovy) ukončení zápasu v zápise o utkání, mají řídící orgány dostatečný počet jiných procesních postupů a nástrojů než opakování utkání, například pokutu za nedostatečný popis okolností při utkání, tak jak je k tomu přistupováno ve spoustě jiných případů.

V daném kontextu je naopak potřeba jednání hlavního rozhodčího ocenit, neboť s ohledem na agresivní chování hráčů FK Svéradice B, šlo důvodně předpokládat, že pokud by utkání na výslovnou žádost hostujícího kapitána neukončil a nechal v utkání pokračovat, hrozilo by, že zápas bude mít ještě vážnější a horší dohru, neboť chování hostujících hráčů se postupem času pouze zhoršovalo a mohlo dojít ke zbytečným zraněním či dokonce k inzultacím.

Argumentuje-li řídící orgán v daném případě nemožností aplikace pravidel fotbalu 5.18, 5.19 či 5.20, která uvádějí možnosti předčasného ukončení utkání (ačkoliv dle našeho názoru zcela jasně ve skutečnosti došlo k naplnění právě pravidla 5.18 písm. d), je na místě připomenout vyšší právní principy, které platí v každé slušné a civilizované společnosti a organizaci a které jdou vždy nad rámec jednotlivých paragrafů a jsou aplikovány v případě naprosto excesivních případů, na které logicky nemohou procesní předpisy pamatovat, neboť je ve své podstatě ani nepředpokládají. Těmito vyšší právními principy jsou například spravedlnost, úcta či ochrana morálních hodnot a slušného schování. A je zcela nepochybné, že i řídící orgány těmito prostředky disponují, neboť nebylo-li by tomu tak, představuje toto veliké riziko do budoucna, neboť poté v podstatě procesní postupy nepamatují na situaci, kdy hráči jednoho celku svévolně odejdou z hrací plochy.

Jelikož řídící orgán soutěže nepřistoupil na náš požadavek o osobním projednání dané záležitosti, pokusili jsme se opět pouze neformální cestou (procesní postupy bohužel moc jiných možností nenabízejí) získat alespoň jeho vyjádření k dané záležitosti, zejména, co bylo vlastně cílem a účelem rozhodnutí, načež nám bylo v podstatě pouze alibisticky sděleno, že řídící orgán rozhodl na základě zápisu o utkání, na který nelze „napasovat“ žádné porušení pravidel ze strany FK  Svéradice, a dále na základě údajného přiznání rozhodčího utkání, že utkání ukončil ze své vlastní vůle.

Celá situace tak v našich očích zanechává obrovskou pachuť, neboť jsme samozřejmě následně osobně kontaktovali rozhodčího utkání, který nám sdělil, že nic o svévolném ukončení daného utkání řídícímu orgánu nepotvrdil. Zde je tak obrovská škoda, že se řídící orgán tolik bránil osobní přímé konfrontaci názorů všech zúčastněných stran. Zajímavou se v daném kontextu může zdát také skutečnost, že do IS FAČR bylo vloženo opakovaní utkání ihned druhý den po podání protestu ze strany FK Svéradice a zejména před vynesením rozhodnutí v dané věci. Nezbývá než doufat, že v dané situaci nedošlo od prvopočátku ke konfliktu zájmů mezi předsedou STK Václavem Duškem ml. a autorem protestu a místopředsedou SK Svéradice panem Václavem Duškem st. V dobrém světle se nejeví ani vyjádření zástupců řídícího orgánu v tom smyslu, že celá záležitost byla již předem projednána s odvolacím orgánem, který je případně připraven rozhodnutí řídícího orgánu potvrdit, neboť ten by měl rozhodovat nestranně na základě vyjádření všech stran a měl by zejména hledat skutečnou pravdu a nevycházet pouze z popisu dané situace jednou stranou, v daném případě navíc zcela lživým.

Co je tedy výsledkem protestu ze strany FK Svéradice a následného rozhodnutí řídícího orgánu?

Opakování utkání je z našeho pohledu ve své podstatě to nejmenší, i když jak asi po těchto událostech bude dané opakované utkání, i s ohledem na již předvedený morální charakter zástupců a hráčů Svéradic, probíhat, si dovedeme asi každý představit.

Předmětné rozhodnutí je z našeho pohledu zcela bezprecedentní v tom ohledu, že není zkoumána skutková podstata a zejména je zpochybněn do dnešní doby zcela nezpochybnitelný popis situace ze strany rozhodčího utkání. Dále je nebezpečné do budoucna také tím, že ve své podstatě schvaluje zcela bezprecedentní, neakceptovatelné vulgární a excesivní chování hráčů na hrací ploše.

Nejsmutnější na celé situaci je však to, že vítězem dané situace je ten subjekt, který svým odporným chováním celou záležitost způsobil, a naopak jediným viníkem je hlavní rozhodčí, který musel v daném utkání vytrpět smršť vulgárních nadávek ze strany hráčů FK Svéradice B a kterého řídící orgán soutěže předal za své „pochybení“ k dalšímu řízení komisi rozhodčích. V tomto kontextu se jako naprosto absurdní jeví neustálé nabádání k respektu vůči rozhodčím ze strany řídících orgánů soutěže s ohledem na nízký počet rozhodčích a nábor nováčků. Za poslední dobu nemá bohužel fotbal příliš dobrou pověst a upřímně obdivujeme všechny rozhodčí v okresních soutěžích, že si za pár stovek nechají každý týden sprostě nadávat nejen z řad přihlížejících diváků, ale také z řad samotných hráčů. Bohužel kvalita rozhodčích na okresních úrovních vždy byla a bude adekvátní kvalitě a úrovni daných soutěží a v nich působících hráčů. Považujeme však za velké selhání, že se řídící orgány nedokáží postavit na stranu rozhodčího v takto bezprecedentní situaci, ve které hlavní rozhodčí dle našeho názoru žádným způsobem nepochybil, a naopak byl ve své podstatě obětí vulgárních útoků ze strany hráčů FK Svéradice B.

Jelikož naším cílem není vést procesní válku a celou tuto nedůstojnou záležitost tak nadále prodlužovat, rozhodlo se vedení TJ Sokol Mochtín nevyužít právo na odvolání, a jak bylo uvedeno v úvodu, rozhodnutí řídícího orgánu tak respektuje, nicméně výslovně s ním nesouhlasí a nedokáže se s ním, zejména po morální stránce ztotožnit, neboť jde naprosto proti duchu fair play, fotbalu jako takovému a zejména proti slušnému chování a respektu vůči všem zúčastněným.

Nezbývá než doufat, že se již podobné situace nebudou na hrací ploše ani následně v zákulisí opakovat, neboť to je dle našeho názoru zcela nedůstojné.

TJ Sokol Mochtín